94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
60 let Šrámkova Písku (1957–2021)
31.7.2022
V neděli 31. 7. v 19:00 proběhne v malém sále Jiráskova divadla vernisáž výstavy 60 let Šrámkova Písku.
V neděli 31. 7. v 19:00 proběhne v malém sále Jiráskova divadla vernisáž výstavy 60 let Šrámkova Písku. Na exhibici archivních materiálů vás zveme malou ochutnávkou dobových fotografií a úryvkem z textu Alexandra Gregara, který u této příležitosti vznikl. NIPOS vydává k šedesátinám Šrámkova Písku také rozsáhlý sborník, který kromě dokumentů a příspěvků odborníků zahrnuje i jakousi kroniku této celostátní přehlídky.
Počátky národní či celostátní přehlídky „mladého“ a dnes alternativního či netradičního divadla jsou spojeny s existencí tehdejších, po dlouhá léta populárních a státem podporovaných STM – soutěží tvořivosti mládeže (a dokonce „mládeže a pracujících“ v rozšířené zkratce STMP), která podtrhovala především ideologický význam státní podpory mladého (zvláště) amatérského umění. Cílem bylo demonstrovat především úspěchy „budování socialismu“, tak uvažovali funkcionáři v zakouřených kancelářích tehdejších politických orgánů. Jenže v srdcích mladých tvůrců – vždycky a už tehdy, jako ostatně po celá další desetiletí – převažovala touha vyslovovat se po svém, objevovat a hledat sama sebe v jurodivém a nebezpečném světě nadějí i pochybností, touha hledat nový „stříbrný vítr“, ať již v duchu odkazu Fráni Šrámka, což si tehdy přáli zakladatelé festivalu, či jak to mladí lidé už tenkrát chtěli, po svém. Což trvalo a trvá – dodnes.
V prvních ročnících Šrámkův Písek reflektoval především soudobé kulturní a společenské klima – a pod křídly tehdejší mládežnické (a pionýrské) organizace ČSM navíc hledal pandán k tradičnímu „činohernímu“ Jiráskovu Hronovu. Je třeba dodat, že v roce 1957 vznikl díky úsilí nadšenců ještě Wolkrův Prostějov, o něco starší je Loutkářská Chrudim (1951).
Ve svých prvních ročnících představoval písecký festival výběr – často velmi problematický, kuriózní a organizačně chaotický – těch nejlepších českých a slovenských souborů divadla dětského a mládežnického, tedy i souborů vojenských. Hrály se pohádky a tzv. „angažovaná“ činohra, populární agitky, estrádní pásma… Brzy však do mladého amatérského divadla (které na tradičním Jiráskově Hronovu ostatně nemělo na růžích ustláno) razantně vstoupil fenomén malých jevištních forem, inspirovaný např. pražským Semaforem, Pickovým Paravanem či Divadlem Na zábradlí…
Začátkem šedesátých let minulého století ale dětské soubory postupně Písek opouštěly. Převážila účast středoškolských či učňovských uskupení a divadlo „malých jevištních forem“. Razantně se hlásí o slovo brněnská Ixka, populární je soubor mladých pražských instalatérských učňů Inklemo Václava Bárty, ostravské Divadélko pod okapem či tvůrce pozdějšího Studia Ypsilon Jan Schmid, který se Pískem mihl již v roce 1964 se svou příznačnou inscenací Encyklopedické heslo: XX. století…
Jenže pak přijeli na svých „železných ořích“ Rusové a jejich podkoní. A bylo utrum.
Osmdesátá léta objevují prostřednictvím Šrámkova Písku soubory Pražské pětky Davida Vávry či Lumíra Tučka, Vizitu Jana Borny a Jaroslava Duška, Zborníkovu vodňanskou Šupinu, pražské Studio pohybového divadla Niny Vangeli nebo Klimszův třinecký Teatr mjr. Schmauza, svitavské Šefrnovo Céčko, Číhalovo ostravské Bílé divadlo, Brůčkovy Tatrmany se Sudoměřic u Bechyně – a samozřejmě fenomenálního Petra Lébla či Petrželkův alias Pitínského brněnský Ochotnický kroužek…
Bouřlivý rok 1989 píseckou přehlídku minul, až v červnu 1990 se vrátila k původnímu každoročnímu seriálu, ale nejprve ztuha. Svazáci zmizeli v propadlišti dějin, scházely finanční prostředky i pořadatelské zázemí.
Podobné hrozby nás ani po třiceti letech zcela neopustily, ale Písek stále žije – objevuje nové soubory a nové tváře, nově nabízející spíše tzv. alternativní, ale hlavně autorské divadlo, než neurčité podoby „netradična“ či indicie mládí.
Alexandr Gregar
