Brambůrky „on the road“

31.7.2023

Mostecký soubor Brambůrky využívá ve svých inscenacích jednoduchých, nicméně o to působivějších výrazových prostředků. Jejich projekty balancují na hraně reálných osobních zážitků a jejich uměleckého zpracování. Nadsázka, kterou bychom přisuzovali sofistikovaným, intelektuálněji založeným souborů, v tomto případě není překvapivě tak daleka od pravdy, jak by se mohlo zdát. Tahle parta se prostě svolává způsobem „Pavel napsal Báře, Bára Lejče, Lejča Aničce a Anička Lůce“, a tvoření, společný brainstorming, ale zároveň jakýsi sensestorming, jim pomáhá překonávatmnohé z toho, co je ve skutečném životě mimo divadlo trápí. Zkrátka posun do roviny divadelní a sdílení s diváky má –alespoň do jisté míry – léčivý efekt. Ovšem tím, že jsou schopni a ochotni se s diváky podělit o své bezprostřední názory a sdělit mezi řádky mnohé ze svých životních příběhů, přinášejí na amatérskou divadelní scénu něco velmi opravdového, a svým způsobem výjimečného.

Dotýkají se někdy spíše mimochodem obecnějších problémů, které řeší nejen oni. Pravda, mnohdy jinak a trochu bláznivěji, ale i zaujatěji než generace jejich rodičů. Zatímco předchozí projekt Cvičme v rytme se vyrovnával s vlastní identitou a tělesností včetně bodyshamingu, inscenace Kolik nám zbejvá? už v samotném názvu nabízí možnost nejrůznějších výkladů a významů. Samozřejmě, nejprve si automaticky spojíme název s obnosem peněz, který mají k dispozici a který se rozhodli během víkendu v podstatě nesmyslně utratit. V druhém řadu ovšem jde informace, že tento bláznivý výlet do teritoria luxusu podniká čtveřice (pětice) přátel z důvodů řekněme léčebných, totiž, aby zapomněli alespoň na chvíli na trable, které jim komplikují život. No, a s tím bezpochyby souvisí i nejčernější představa, týkající se konečnosti života a strachu s tím spojeným (zkrátka, člověk nikdy neví, co a kdy ho potká).

Z tohoto chumlu tedy vyvěrá příběh jedné cesty (jednou ze sedmi základních zápletek VŠECH PŘÍBĚHŮ je právě motiv cesty, nejen fyzické, ale i mentální cesty k sobě samému). Byť se jedná o příběh stylizovaný, je založený na reálném základě. O přepychu mariánskolázeňského hotelu Falkensteiner se můžeme přesvědčit přinejmenším na webu. Sklony ktomu vyzkoušet si alespoň jednou, jak chutná posh život, koneckonců zažil patrně každý z nás. A jaké jsou znaky přepychu pro tuhle skupinku? Zářivý módní nápoj Aperol Spritz, noc v apartmá, nóbl snídaně s oslňující nabídkou dobrot, oběd do pokoje, wellness spa a vyhřívaný bazén, a v neposlední řadě život on the road, tedy „s sebou jenom občanky a víno“. A to víno, Prosecco, samozřejmě musí být skutečné, jako vyzývavá připomínka autenticity. I když se vše odehrávájen na divadle.

Tím, že je základem inscenace reálný zážitek, působí autenticky i další aspekty. Tedy bolest v různých podobách. Ať už jde o to, že Pavel Skála zahrál během jednoho odpoledne tři představení se zlomenou nohou, či o přetrvávající individuální psychické bolesti spojené se zdravím či rodinnými problémy. V jednoduché, upřímné zpovědi, která snad chvílemi působí naivně či trochu neuměle, je tak obrovská síla, která se diváků dotýká. Protože poukazuje nejen na osobní problémy jednotlivců, ale – jakoby mimochodem – se dotýká mnohých vážných témat, která hýbou světem.

Kolik nám zbejvá

Zpět