94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Budeme se učit divadelnímu vnímaní jako diváci i jako tvůrci
31.7.2022
Rozhovor s lektorem Klubu divadelních rváčů Jaromírem Hruškou
Proč Klub divadelních rváčů?
Protože se s viděným budeme „rvát“. Stejně tak jako se s tím „rvali“ tvůrci inscenací. Nebudeme zkoumat pouze inscenaci, ale i sami sebe.
Co je tedy hlavním cílem semináře, který označuješ jako nekorektní?
Budeme se učit divadelnímu vnímaní jako diváci i jako tvůrci. A podávat o tom zprávu. Nekorektnost je míněna především tak, že se nebudeme tvářit, že se na jevišti něco nestalo. Nevezmeme „korektor“ a nevymažeme nic z inscenace. A budeme o tom mluvit. Pokud nás to něčím zaujalo či upoutalo. V pozitivním i negativním smyslu.
Jak vznikl nápad na seminář tohoto typu, když už je na Hronově tradiční Problémový klub?
Honza Julínek mě oslovil s nabídkou vést diskusní seminář. Nový koncept Klubu divadelních rváčů už je moje myšlenka a práce.
Pro koho je Klub určen?
Pro všechny, řekněme, od čtrnácti let výš. Přijít může každý, jediné omezení je dáno pouze povolenou kapacitou sálu, v němž bude diskuse probíhat. Začínáme v neděli a poslední „dýchánek“ bude v pátek. Začátky klubu jsou v 22:00. Nikdo se nemusí nikde hlásit, stačí jen přijít.
Kromě semináře jsi na Jiráskově Hronově také jako režisér jedné z inscenací v hlavním programu. Už se těšíš, až se ve vlastním klubu dozvíš dojmy diváků, nebo naopak svoji věc z reflexe vynecháš?
Nevynechám a moc se těším. Chci slyšet, jak diváci vnímají Havlovu Vernisáž, kterou jsem vytvořil se souborem z Libice. Záměrně ji nevynecháme, protože jako materiál mi to přijde pro Klub divadelních rváčů dostatečně nekorektní. Jsem připravený na kritiku a ohlasy.
Co vlastně divadelního profesionála přitahuje na amatérském divadle?
Moje první režie se, když mi bylo asi osmnáct, dostala na Jiráskův Hronov. Byla to hra Francoise Billetdouxe Ještě skleničku. Myslím, že pro většinu profesionálů, kteří sem jezdí, je „předskakování“ mezi amatérským a profesionálním divadlem běžná věc. Máme to tak a chceme to tak mít. Profesionální provoz je sice na jedné straně fajn, ale na druhé je tak únavný, že někde člověk baterky dobíjet musí. Setkání s lidmi třeba na Hronově dělá bezvadnou směs, kterou významné osobnosti jako profesor Císař neopouštěli a věnovali se amatérskému divadlu a pěstovali ho. To je moc důležité. Mám v sobě potřebu amatérům pomoci, protože vím, jak to mají leckdy těžké. A naopak je třeba pro spoustu dramaturgů kontakt s amatérským divadlem důležitý, protože amatéři občas vykopou věci, které by profesionála nenapadly, nehledal by je.
Martin Rumler
