94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Co je Pingls aneb Hot Café Revue? (1.8. v Čapkově sále)
29.7.2021
V letošním programu Jiráskova Hronova se objeví (1.8. v Čapkově sále) projekt skupiny Lindo, hop!
V letošním programu Jiráskova Hronova se objeví (1.8. v Čapkově sále) projekt skupiny Lindo, hop! Všechno vzniklo už v roce 2019, ale vzhledem ke koronavirové situaci nemělo zatím šanci vidět a zúčastnit se mnoho diváků. Pro zájemce předkládáme rozhovor s Henrietou Hornáčkovou, který vznikl v červenci 2019 pro web Divadelních novin.
Henrieta Hornáčková: Ideální retro kavárnu hledáme
Na jaře 2019 vtrhla do Malostranské besedy parta nejen mladých herců s tanečními dispozicemi… Kdo z diváků měl rád pohybové divadlo Veselé skoky (2003-2017), tedy dobrovolné společenství herců, kteří si chtějí společně „zablbnout“, pak by měl určitě přijít na Pingls aneb Hot Café Revue. Je to ovšem záležitost několikahodinová: v první části je k vidění tanečně herecká produkce herců a hereček v rolích obsluhy fiktivní kavárny Hot Café, v druhé části pokračuje program tančírnou, kdy se diváci mohou aktivně zúčastnit programu, zatančit si a taky se naučit některé nové taneční prvky. Na počátku projektu stálo společné nadšení hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, kterým se podařilo se spolupráci získat nejen choreografa Martina Packa, ale také obnovený retro orchestr OPSO.
Jak tenhle projekt vznikl? Na začátku všeho byl nápad/myšlenka, která mi prolítla hlavou ve Vodičkově ulici cestou na metro. Byla tak silná, že jsem se musela zastavit a nechat tu myšlenku volně se rozvinout ve vizualizaci… Viděla jsem tančící herce a živou kapelu, která hraje retro hudbu 20. a 30.let minulého století a spokojené usmívající se diváky u stolků s pitím. Samozřejmě, že tomu nápadu předcházely okolnosti jako třeba to, že skončily Veselé skoky (pozn. pohybové divadlo 2003-2017) a mně bylo po nich smutno. Nebo také můj vztah s Honzou (Jan Pospíšil- saxofonista a kapelník znovu obnoveného Originálního pražského synkopického orchestru) a jeho nadšení pro starý jazz. Zkrátka, v té Vodičkově ulici mě ta myšlenka zasáhla jako blesk z čistého nebe! Viděla jsem, jak to představení jede, jak to celé přirozeně funguje. Čím jsem starší, tím víc sázím na intuici. A tak jsem ji i tentokrát poslechla a začala okamžitě jednat. Bylo jasné, že budu potřebovat spojence, pomocníka. A intuice šeptala jméno: Lucie Pernetová. Ještě tam, na ulici, jsem vytočila Lucčino telefonní číslo a hned jsme si domluvily schůzku.
Jak dlouhá tedy byla cesta od nápadu k premiéře? Lucka byla nejprve zaskočená, ale k mému velkému potěšení brzo uznala, že je to skvělý nápad a že do toho jde se mnou. Před Vánoci proběhlo pár společných schůzek, oslovily jsme Martina Packa a herce, se kterými jsme se chtěly potkat při společné práci. Povedlo se nám dát dohromady poměrně dost těch, kteří měli čas, energii a nadšení pro tanec, jazz, 20.léta a grotesku stejně jako my dvě. V březnu 2018 se konal první tanečních workshop s panem Pileckým, od září jsme začali intenzivně a cíleně zkoušet. Jednou, dvakrát do týdne, stylem: kdo kdy může, ten přijde… pokud nemůžeš, doučíš se doma. Trochu netradiční styl zkoušení. Leckdo by si mohl říci, že takhle to přece nemůže fungovat! Ale ono to funguje! Když se chce, všechno jde. Snažily jsme se naše zkoušení přizpůsobit práci herců v domovských divadlech. A taky to udělat tak, aby zkoušení nebyla povinnost, ale především radost a zábava. A tak se sešla opravdu skvělá parta herců, plných nápadů a pozitivní energie, kteří ve svém volném čase a zadarmo chodili na zkoušky za námi. Což je, myslím, úžasné! Této naší herecko-taneční jednotce říkáme: Lindo, hop! Je to přesmyčka tance Lindy hop a také zvolání Lindo, zatanči!!
Ale potřebovali jste také orchestr…
Tady taky zapůsobila šťastná náhoda. Mezitím totiž svěřil Pavel Klikar pokračovaní Originálního Pražského Synkopického Orchestru (OPSO) mému příteli Honzovi, a on sestavil muzikantskou partu. Přivedl také produkční Petru Kubešovou, která měla odvahu a nadšení jít s námi do zcela nového projektu. 28.dubna jsme tedy odpremiérovali pod názvem Pingls aneb Hot Café Revue. Někdy si říkám, že je to neuvěřitelné, jak se může z pouhého nápadu zrodit takto živé, originální představení, nabité neskutečnou energií, kterou jsme do něj přes rok vkládali. Sen z Vodičkovy ulice se stal skutečností v Malostranské besedě…
A proč hrajete zrovna v Malostranské besedě? Malostranská beseda zatím nejlépe splňuje naši představu o prostoru, kde chceme Pingls uvádět. Už na samotném začátku jsme si řekli, že chceme nedivadelní prostor, něco jako arénu, ideálně kavárnu, kde diváci sedí dokola u stolků s nápoji, k tomu jim hraje OPSO a jen tak mimochodem se tam objeví tančící číšníci.
A kde dále hrajete a budete hrát? Ideální retro kavárnu zatím stále hledáme. Od podzimu budeme s Pingls vyjíždět do různých měst po ČR a také bychom rádi vycestovali do zahraničí. Tím, že naše představení je nonverbální, tedy němá groteska, založená na propojení muzikantů a herců, na vzájemné souhře, kdy kromě různých hitů z 20. let můžou diváci slyšet i to, jak nástroje dabují herce, odpadá problém, že by nám někde ve světě nerozuměli! Ještě máme s Honzou jeden sen, kde bychom chtěli toto představení hrát. A tak čekáme, až nám ty Barrandovské terasy zrekonstrujou. Už na tom makaj!
Je to jen jednorázový projekt nebo plánujete s touto partou nějaké další věci? Zárodek na další pokračovaní už se rýsuje, ale je poměrně čerstvě po první premiéře, a tak si musíme odpočinout a Pingls si užít. Doufáme, že se budou líbit a budeme je hrát dlouho. Byl by ale hřích s touhle bezvadnou partou herců a muzikantů nepokračovat!
Pozn. Dle Wikipedie je Lindy hop tanec, založený na populárním charlestonu a pojmenovaný podle přeletu Atlantiku Charlesem Lindberghem v roce 1927. Tanec se vyvinul v Harlemu v New Yorku na přelomu 20.- 30.let 20.století a tancoval se na tehdejší jazzovou a swingovou hudbu. Lindy byl směsicí mnoha tanců s výrazným vlivem jazzu, stepu, breakaway a charlestonu, je často popisován jako swingový tanec.
