94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Děláme trošku parodii na naše charaktery
7.8.2022
Rozhovor s režisérem a hercem Petrem Markem
Já jsem začala jezdit na JH v roce 2000. V té době jste sem jezdili. Teď už jsme vás na Hronově dlouho neviděla.
My jsme tu byli poprvé s Dekadentním divadlem Beruška v roce 1994. A teď jsme tu dlouho nebyli, protože nás sem dlouho nikdo nevyslal…
Mohl byste říci, jak to v poslední době to s vaším souborem vypadá? Jsou to pořád stejní lidé, nebo se to proměňuje?
Jsme pořád stejní, ale občas trošku ubýváme, když se třeba někdo odstěhuje do Francie, jako jeden z našich členů. Je nás o trošku míň, ale zároveň se rozrůstáme často o děti. Loni jsme hráli hru, kde vystupovaly čtyři naše souborní děti. Takže jsme fluktuující počet.
Vy jste proslaveni tím, že máte úplně jiný způsob zkoušení než jiné soubory. Že je to založeno na absolutní improvizaci. Myslím, že u tohoto typu představení, které jste přivezli, to tak úplně nejde. Třeba délka představení vyšla úplně stejně jako je uvedeno v programu.
Je to náhoda… Absolutní improvizaci úplně z nuly se věnujeme s menšími divadly. Nebo tříčlennými jako byla Dekadentní divadlo Beruška nebo Rádio Ivo. Ale v těch 10-11 lidech už to úplně nejde. Takže máme kostru, víme, o čem to představení bude. A to naše zkoušení probíhá tak, že se v ten den sejdeme na oběd a začneme přemýšlet o tématu, případně ho někdo nahodí e-mailem. A na tom obědě se dlouze bavíme o postavách, jejich charakterech třeba 2-3 hodiny, pak začneme přemýšlet o scénosledu, napíšeme si to na papírek, a z toho vycházíme.
Je to tedy bodové podobně jako u komedie dell´arte.
Je to bodově. Víme, odkud kam dojít, dokonce občas víme i nějaký vtip, který má zaznít, protože je připraven, ale všechna slovy a dialogy jsou vždy jiné. Někdy horší, někdy lepší.
Jak vám vyplynulo to politické téma?
My většinou hrajeme o tom, co se nás zrovna přímo nebo nepřímo týká. Máme rádi velká společenské témata. Vždycky jsme hráli o angažovaných postavách, vlastně jsme se i různě angažovali politicky, ta nějak podivně na lokální úrovni. Takže nás baví dělat si legraci ze subkultur, které přirozeně obýváme. Děláme trošku parodii na vlastní charaktery, a co se kolem nás děje.
Zaujaly mě drobné jednotlivosti. Nejzajímavější je pro mě záležitost kolem kostlivce, který se tam objeví jako reálný artefakt. A pak začnou vypadávat symboličtí kostlivci ze skříně. Jak k tomu došlo? Říkáte si historky ze skutečnosti nebo jej to vymyšlené?
Tohle je čistě vymyšlené. Naše MARTA nám napsala námět, že by se jí líbila senátorka, která má tuhle diskreditační možnost pornem. My jsme se ptali jestli viděla film Smolný pich, který teď běžel, ale neviděla. Nevadí, řekli jsme si, můžeme o tom udělat hru. Pak jsme si o tom začali povídat. Během toho oběda vždycky vymyslíme spoustu vtipů, z nichž některé fixujeme. A třeba kostlivec je zrovna taková věc. To je tak blbý, že to tam musíme dát. To je jeden ze dvou tří vtipů, které se opakují v každém představení.
Vy jste museli projít několika přehlídkami. Je ten tvar pokaždé jiný nebo je něco fixováno?
Ono se to vždycky proměňuje, záleží na tom, jak často to hrajeme. Jsou hry, které neměly tak velký potenciál, nebylo to tak fajnový, abychom to opakovali. A pak jsou hry, které brnkly na nějakou strunu a začali nás hodně zvát. A hráli jsme je 20-30. Tak tam už se to ustálilo natolik, že pohyb na jevišti byl takový, že každý věděl, kam jde. Ale slova byla pokaždé jiná. A vývojem zkoumáme, co ta hra dokáže, nedokáže, zjistíme slabé místo. Ale některé věci nedokážeme ovlivnit, protože jsme herci bez průpravy. Třeba dneska se nám představení rytmicky rozpadlo, stala se z toho rytmická kaše, která se táhla jak sopel.
Záleží na energii publika?
Vůbec nevím, hlavně asi na náhodě. Někdy to záleží na nábytku. My jsme měli v Písku půjčený tak výborný nábytek, zvláštní červené židličky, které byly natolik inspirativní, že to výborně fungovalo.
Je to součást improvizace, že si půjčujete rekvizity přímo na místě?
To jo. Dopředu napíšeme, že bychom si rádi půjčili hodně jejich rekvizit. Inspirují nás některé náhodné věci a díky tomu vzniknou nějaká subtémata.
Jas
