94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024

Devět dní rekreace

29.7.2023

První sloupek Jana Duchka.

Před čtyřiceti lety jsme, tedy já osobně ještě ne, na chalupě zbudovali strojovnu pro čerpadlo. Byl to vlastně zastřešený vodojem na kovových nohách, obestavěný stěnami z jedné řady cihel, to jest maltou omítnutou patnáctkou zdí. Štorckou, jak se říká. Před dvaceti lety jsme tutéž konstrukci, já už ano, odstraňovali. Odstraňovat konstrukce, které byly budovány „navždy“, je vůbec údělem lidstva, jeho chalupářské části obzvlášť.

Rozebíral jsem řečenou štorcku pěkně cihlu po cihle. Z vápenné malty se cihly snadno odlupovaly, daly se rovnou čistit a rovnat do štůsků pro opětovné použití. Takto se mi podařilo odebrat jen svrchních pár, když se přihnal můj bratr, býčí silou zeď svalil na jednu hromadu a s pocitem dobře vykonané práce opět zmizel. Díky. Pokud jste někdy likvidovali rumiště, kde jsou velké kusy zasypány prachem, takže nejdou najít a vytáhnout, a prach je naopak proložen velkými kusy, takže nejde nabrat lopatou, patrně chápete, proč si takovou blbost pamatuji dvacet let.

Chcete-li stavět něco nového, zlepšovat, přizpůsobovat či rozvíjet, bourání se nakonec nevyhnete. Mnozí budou jistě říkat, že bourat je na každý pád mnohem jednodušší než stavět. Nevěřte jim. Vykonávat činnost z podstaty ničivou s plnými ohledy k materiálu, který má svoji nespornou fyzickou paměť, to vyžaduje přístup citlivý a inteligentní. Bourání také nesmí nenapravitelně poškodit prostor, v němž se má znovu budovat. 

Možná se ptáte, jak tohle u ďasa souvisí s divadelním festivalem. Velmi. Vzali jsme si dovolenou a přijeli jsme se rekreovat. Re-kreovat, čili znovu se stvořit. Nechat se rozebrat a znovu se vybudovat. Kde jinde než na festivalu, který je natřískaný katarzí a tvůrčí atmosférou? Pro účely rekreace jsme tu zkrátka zcela správně. A vězte, že pokud se zbouráte hned první večer, je to naprosto v řádu věci. Jen inteligentně, prosím. A bacha na rumiště.

Zpět