94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Eva Suková: Napadnou mě dvě slova a přestanu myslet na cokoliv jiného
4.8.2021
To děvče toho zvládá hodně. Vystudovala knihovnickou školu v Brně, poté na JAMU obor dramatická výchova a pozor, je to doktorka, na pedagogické fakultě má doktorát z pedagogiky.
To děvče toho zvládá hodně. Vystudovala knihovnickou školu v Brně, poté na JAMU obor dramatická výchova a pozor, je to doktorka, na pedagogické fakultě má doktorát z pedagogiky. Píše básně, učí literárně-dramatický obor na ZUŠ Rakovník a s kytarou vystupuje jako písničkářka Blondýna. Seznamte se: Eva Suková.
Kým vlastně jsi? Bereš to jako vývoj, nebo jsi vším tím naráz?
Knihovnice už nejsem. Ale beru to jako rozvětvení stromu. Pořád jsem učitelka na ZUŠ, ale teď k tomu mám hodně písničkářku.
Skoro ze dne na den byla tvoje písnička Antiprotestsong slyšet v rádiu. To byl ten zlom?
Přesně. Ještě mi psali kamarádi, že mě slyšeli v rádiu. To pro mě byl velký zlom.
Řekla sis, že je to vážný?
Na začátku jsem si z toho dělala legraci. Písničkaření, no a co. Ale oni mě najednou reálně chtějí, takže se teď snažím, aby měli příjemný pocit, když už si mě pozvou.
Jsi známá hezkými hravými texty. Jak je píšeš, jak na ně přicházíš?
Napadne mě slovní hříčka nebo nějaký téměř absolutní rým a já si začínám přicházet na to, o čem by to mohlo být. Stává se mi, že jdu po ulici, napadnou mě dvě slova a přestanu myslet na cokoliv ostatního. Musím si ta dvě slova napsat a musím to dokončit.
Jezdila jsi někdy na folkové a country festivaly?
Vůbec. Byla jsem v sedmnácti jednou na Folkových prázdninách v Telči a jinak nic.
No a teď vystupuješ i na Portě a vozíš si odtud ceny. Jaké je setkání s asi úplně jinými lidmi, než které znáš z divadelního prostředí.
Jsou to úplně jiní lidé. U mě se to vyvíjí. Měla jsem z nich nejdřív legraci, protože mi přišlo absurdní chodit v khaki oblečení a na klobouku mít liščí ohon. Ale pak jsem si řekla, že je to v hezkém slova smyslu romantické. Ti lidé nechodí o víkendu do supermarketu a hyperkina, ale chodí do přírody. To mi vlastně přišlo dobré. Zajímavé bylo to, že jsem si z nich lehce dělala legraci a místo toho, aby mě začali nenávidět, mě mají rádi. Řekla jsem si, že lidi, kteří tě mají rádi, přece nemůžeš pomlouvat.
Kromě koncertu Blondýny jsi na Jiráskově Hronově lektorkou dětského semináře. Máš čas i zajít do divadla? Co tě zaujalo zatím?
Ano, zrovna v úterý jsme byli na Hamletech a na Cvičme v rytme. Přišlo mi, že je to zrovna den výpovědí osobnostních. Jak třeba těch herců v Hamletech, tak postav, které chtějí zhubnout. Obojí se mi moc líbilo.
A máš v amatérském divadle nebo přímo na Jiráskově Hronově za dobu, kdy sem jezdíš, nějaké inscenace, na které si vzpomeneš, zasáhly tě, i po letech si na ně vzpomeneš?
Mám. Martin Františák Doma souboru z Karolinky. To bylo výborné. A pak mám velmi silnou, ale naopak negativní vzpomínku na práci Petre Lanty. To je tak patnáct let zpátky. Vždy jsme na to šli, já se to snažila pochopit, ale nikdy jsem to nepochopila. Byla to pro mě výzva, zda to někdy pochopím. Přitom on jako člověk pro mě byl fajn, příjemný, ale jeho práci jsem nikdy neporozuměla.
Učíš v rakovnické ZUŠ. Pozoruješ u dětí ambice žít divadlem, dělat divadlo?
Hodně se to mění. Když jsem v roce 2006 nastoupila, tak ambice divadelní hodně měli. Pak se nám o něco později podařilo dostat až sem na Jiráskův Hronov přes přehlídku pohybového divadla v Kolíně. Byli jsme tu asi dvakrát s představením a ty děti byly šťastné.
No, pro ně to musel být zážitek. Ocitnout se na tak velké akci.
Přesně tak. A asi tři z nich sem jezdí doteď.
Svoje žáky jsi hodně dlouho osobně neviděla. Jak se učí dramatická výchova v době covidu?
Měli jsme on-line výuku, což bylo složitý. Místo dětí jsem učila ikonky s vypnutými mikrofony, jak byly zvyklé ze školy. Řekla jsem si, že to musím brát jako handicap, podobně, když pracuješ třeba s neslyšícími. Tyhle děti se nemohou hýbat, tak musím vymyslet něco, co je bude bavit. Třeba něco více postaveného na slově nebo si doma něco vyzkoušejí a pak mi to pošlou. Takže jsem se snažila to nějak dávat. Poslední měsíc a půl už jsme se zase viděli a odpadli jenom maturanti, kteří se museli učit.
Takže to nikdo z dětí nevzdal?
Jen maturanti. A pak u těch nejmenších, kde to fakt nešlo, jsme si řekli, že začnou raději znovu teď od září.
Už jsi na Hronově vystřídala pozici lektorky v klasickém semináři i lektorky v semináři dětském. Neláká tě být zase lektorkou těch dospělejších? Tedy nic proti dětem…
Dětský seminář tu vedla Italka Peggy. Další rok nemohla a Honza Julínek to nabídnul mě. Já si řekla, no co, s dětmi bych to už mohla umět. Děti jsou fajn. S dospělými si nemůžeš číst pohádky, hrát si na hřišti a odpoledne spinkat. Jo, něco jsem ti chtěla dát?
Fakt?
Ano, knížku. Je to výsledek doby covidové. Jmenuje se Bububu. Původně měla být pro děti, ale jsou to takové malé horory, takže je z toho nakonec knížka pro dospělé. Já psala básničky a ilustrovala ji Barbora Kepičová.
