Freiwald na orloji

1.8.2023

Letošní Jiráskův Hronov byl zahájen „orlojem“ významných rodáků hronovských v okně Jiráskova divadla. A jsem tomu moc rád. Mezi tvářemi, které se na orloji před zraky diváků objevily, byla také podobenka Jindřicha Freiwalda.

Myslím, že každý, kdo se kdy na náš festival dostal, zavítal do Tritonu. Tedy na Freiwaldovo náměstí. Triton znají všichni, ale jméno architekta, po kterém je celé náměstí pojmenováno, už tolik známé není. Pohříchu.

Jindřich Freiwald, architekt budovy Jiráskova divadla i budovy hronovské Spořitelny, kolem které všichni do Tritonu z divadla chodí, byl významným českým architektem, žákem Jana Kotěry. Narodil se 6. června 1890 do rodiny hronovského hostinského Františka a Josefy, rozené Jiráskové. V květnu 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání, ustupujícími Němci byl zajat a 8. května 1945 zastřelen.

Po Jiráskově kraji je rozeseto několik jeho realizací, které najdete v Červeném Kostelci, v Novém Městě nad Metují, v České Skalici, v Úpici, v Polici nad Metují… Známější jsou však jeho realizace v Hradci Králové, v Chrudimi (např. Pippichovo divadlo) a v Praze.

Méně se ví, že po vzniku Československé republiky byl autorem celé nové zástavby na Podkarpatské Rusi v městě Chust a spoluautorem nové „české čtvrti“ v Užhorodě, na které se podílel s dalšími významnými českými architekty.

Spojilo se mi toto jméno s Hronovem právě při návštěvě Užhorodu předminulý týden, když jsem měl možnost se po Masarykově nábřeží, kterým česká čtvrť začíná, projít. Byl jsem hrdý. A Ukrajinci, kteří mě tu prováděli, byli i po sto letech stále vděční. Česká čtvrť je architektonickou perlou Užhorodu. Také díky Freiwaldovi.

Až tedy dnes půjdete do divadla, a potom z něho do Tritonu, zkuste na obě hronovské realizace tohoto architekta pohlédnout novou optikou. Protože i ony patří do rodinného stříbra české architektury.

Zahájení

Zpět