94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Hrozně nás to baví
1.8.2022
Rozhovor s Tadeášem Kůtkem
V představení, které sem přišlo z Dětské scény, hraješ hlavní roli…
Mám sice hlavní roli, a všichni „pracují pro mě“, ale chtěl bych říct, že bez nich by to nevzniklo a nefungovalo. Je to pro mě velká pomoc.
Jak dlouho v AD/HaDi pracuješ?
V tomhle souboru působím už šest let, Jsme tady všichni pořád stejná komunita. A ta práce nás hrozně naplňuje. Už jsme se ocitli na přelomu od dětského k mladému divadlu. Jsme už starší, někteří z nás půjdou na střední školu. Musím říct, že nás to moc baví. Jsme rádi, že jsme na Hronově. Nečekali jsme, se zrovna s tímhle titulem sem dostaneme. Ta pohádka o ošklivém káčátku je taková jednoduchá, ale myslím, že se nám povedla. Jsem sice v takovém období, že mi přeskakuje hlas, ale nakonec se to hodilo – nějak jsme to do příběhu zařadili, že to bude vtipné.
Můžete se jako jednotlivci podílet na přípravě, přinášet vlastní nápady, nebo spíše plníte pokyny režisérek?
Ano, všichni se kolektivně účastníme přípravy představení,
Jak vznikl nápad zpracovat právě tuhle pohádku?
S nápadem, že bychom mohli zkusit Andersenovo Ošklivé káčátko, přišla Alenka (pozn. režisérka Alena Tomášová). Začali jsme hru dávat dohromady, každý přišel s nějakým nápadem, psali jsme si to, a nakonec z toho vzniklo představení.
Nepřerušil vám zkoušení covid?
Ne, v té době jsme dělali něco podobného, o škole a o šikaně, ale nakonec jsme to nechali být, protože by nám to zabralo hodně času. A rozhodli jsme se udělat něco na podobné bázi, a tak vznikl Ten, co se nepovedl.
Téma jinakosti je dnes hodně aktuální. Bavili jste se o tématu i v širším kontextu?
Řekli jsme si celkově, o čem by to mělo být. K základnímu příběhu jsme něco přidali, hlavně téma šikany a pak nějaké písničky.
-jas-
