94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024

Hru jsem dlouho nosil v hlavě

1.8.2023

Rozhovor s režisérem Divadla Stodola Janem Říhou.

Jak jste přišli zrovna na tuhle hru, která se prakticky hrála jen v Divadle na Vinohradech a pak v několika studentských souborech?

Já vás opravím – nehrála se jen na Vinohradech. Já ji znám z Brna, odkud pocházím, z tehdejšího Divadla bratří Mrštíků. Tam se hrála dokonce dříve než v Praze, fungovala jako takový lakmusový papírek, a teprve potom šla na Vinohrady... byl jsem tehdy mladý, a ta inscenace se mi tenkrát hodně líbila. Od té doby ji nosím v srdci, protože mám rád Francii, ten francouzský nadhled. Takže jsem ji nosil v hlavě, až jsem narazil na soubor Stodola, který se vyznačuje tím, že jsou tam lidi, kteří umějí nejen hrát, ale i tancovat a zpívat – což se ne vždy sejde. A navíc mají i vlastního choreografa, bez jehož pomoci bych byl ztracený. Věnuju se jinak činohře – a tohle bylo poprvé, co jsme si troufl na muzikál.

Zajímá mě, nakolik jste text upravovali.

Moc ne. Úprava se týkala pouze začátku, kde se v první třetině hodně vysvětluje princip divadla na divadle. To je v dnešnídobě známá věc, a připadalo mi to zdlouhavé, tak jsem si dovolil to zkrátit.

V obsazení jste měl jasno?

V zásadě to bylo v pohodě, věděl jsem, koho si můžu dovolit obsadit, aby to šlapalo.

Jak dlouho jste inscenaci připravovali?

Dlouho, neboť do zkoušení nám zasáhl covid. Začali jsme zkoušet v září 2019 a plánovali premiéru na květen. Ta se neuskutečnila, ale když se na čas podmínky uvolnily, podařilo se nám odpremiérovat na podzim 2020 – a pak jsme to zase na půl roku zavřeli. Takže cesta této inscenace na svět byla složitá, ale to jistě potkalo mnoho souborů.

Kolikrát jste to od té doby hráli?

Mockrát. Protože je to velmi vděčné, pořád jezdíme, v sobotu jsme hráli v Pardubicích, teď v Hronově a za týden hrajeme zase jinde. Všichni Henriettu chtějí. Musím říct, že ač mám tu inscenaci hrozně rád, jako dozor a technik osvětlovač ji už někdy proklínám. Říkám si, že všeho moc škodí. Trošku jsme se jí přejedl. Ale je mi jasné, že až to stáhneme, budeme litovat.

Prozraďte něco o souboru Stodola a o Sivicích, které si asi málokdo do mapy zasadí.

Sivice jsou malá vesnička nedaleko Brna. Vlastně jen jeden člen souboru je ze Sivic, další jsou z okolních vesnic nebo z Brna. Já sám jsem se ke Stodole dostal přes jednoho svého známého, člena souboru, a na Henriettě jsem s nimi spolupracoval poprvé. Pak už jsem v souboru zůstal, hraju s nimi a je mi s nimi dobře, protože jsou po lidské stránce strašně fajn.

Co soubor připravuje nového?

Kolegové teď uvažují o Krásce a zvířeti, a já bych měl od ledna začít zkoušet Sen od Přemysla Ruta, což je komornější činohra pro pět lidí.

Ptala se Jana Soprová

Zpět