Jedna dlouhá píseň života

3.8.2023

Napsat, že je učitelkou ZUŠ, by bylo hrubým podceněním situace podobně, jako kdyby básník napsal, že švestky jsou ovocíčko ovoce a zapomněl na povidla, slivovici a koláče. Eva Suková má mnoho vrstev. S odkrytím jedné člověk vzápětí narazí na další. Následující rozhovor se zabývá těmi nejtransparentnějšími stránkami života písničkářky Blondýny a paní učitelky v ZUŠ Rakovník.

Na Jiráskově Hronovu jsi hned v několika rolích. Jako Lektorka semináře, jako písničkářka Blondýna a jako Zahajovatelka festivalu. Zapomněl jsem na něco?

Ještě posílám Michalu Zahálkovi básničky do Zpravodaje. Máme na jeho stránkách s Michalem takový souboj – a disciplínou je čtyřveršová báseň o zvířátkách.

Jak se to dá všechno stihnout?

Stihnout se to dá, ale je třeba si říct, že není možné stihnout úplně všechno, co festival nabízí. Něco člověk musí okrojit. Zjistila jsem, že je pro mě výhodné méně pít alkohol. Nevím, jestli to není moc pedagogické, ale prostě se mi to vyplácí. Jsem sice na večírku dlouho do rána, ale když nepiju, tak druhý den v pohodě zvládám vstávat a fungovat.

S časem umíš hospodařit i v životě mezi Hronovy. Nedokážu pochopit, jak stihneš takové množství koncertů…

V současné době dělám šest, sedm koncertů měsíčně. Mám to teď takové klidnější. Ale někdy se to nahrne. Zrovna včera jsme řešili, že mám hrát jeden den zároveň v Nymburku i v Lokti. Přejezd mezi městy trvá tři hodiny. Protože ale v Lokti budu hrát v devět a v Nymburku končím sedmnáct čtyřicet pět, ukecali mě, že to stihnu. Někdy je to složitější. Ale mně vlastně lichotí, když mě zvou, takže moc ráda souhlasím.

Vím o tobě, že na většinu koncertů jezdíš hromadnou dopravou.

Je to pravda. Je to trošku znouzectnost. Baví mě jezdit vlakem a také moc neumím řídit, takže dělám, že je to super.

Jakým způsobem vznikají tvoje písničky?

Nejčastěji je to tak, že mi v hlavě vzniká téma. Jdu a řeknu si: O tomhle by bylo perfektní udělat písničku. To je první impuls. Druhý podnět je o tom, že napíšu část textu, ke kterému si zvolna vymýšlím hudbu. Text se přizpůsobuje hudbě. Někdo říkal, že píše celý život jenom jednu písničku, a já si myslím, že to mám podobně. Mám sklony psát stále jeden typ písniček. V současné době mám období, kdy hledám věc, která není úplně typická. Nejčastěji se uchyluji k lehce východním mollovým melodiím. Teď si říkám, že to občas musím udělat jinak. Dám tam Fmaj a Cdur a bude to romantické se sklonem k lehké alternativě. Moc mě baví sama sebe provokovat.

Teze o jedné životní písničce s velkým množstvím slok je super! Máš píseň svého života?

Vlastně by se všechny mé písničky daly propojit. Mám takovou dlouhou píseň, která obsahuje jednotlivé momenty mého života nebo životů, které se mě velmi blízce dotýkají. Životů, které mají propojení se mnou, například sdílíme podobný zážitek. Říkám si, že podobný zážitek nebo pocit má víc lidí kolem, a proto jim jej sděluji v písničce. 

Jak silný musí být impuls, aby vznikla písnička?

Musí mě to třeba dojmout tak silně, že mě to donutí něco napsat. Nedávno jsem napsala písničku o Sudetech. Byli jsme u kamaráda v Krušných horách a udělali jsme si výlet do starých, dlouho vybydlených baráků. Byly v nich původní věci. Vybavení i nábytek. Jako kdyby jejich obyvatelé odešli z minuty na minutu. Byla to pro mě velmi silná emoční pecka. Hned jsem si řekla, že bych o tom chtěla napsat písničku. Anebo se mi stane něco vtipného. Před vznikem písně Aerobic se mi svěřovala řada kamarádek s tím, že vůbec nerozumí tomu, co na ně cvičitelka při předcvičování huláká za slova. Já tomu také nerozumím, a tak vznikla písnička pro všechny ty holky, které se cítí úplně nejhůř a motají se při cvičení jako nudle v bandě. 

Veselé a vtipné písničky jsi psala na počátku své kariéry. Teď se mi zdá, že jsi vážnější a vážnější… Co v současné době převažuje v tvé tvorbě? To veselé, nebo to vážné?

Zatím asi to veselé. Můj osobní dojem je takový, že první naladění diváků bývá velmi často na lehčí témata, chtějí se bavit. Mám tedy takovou taktiku, že jim nejprve udělám hezkou náladu. Chci, aby se zasmáli, aby se pobavili. A potom jim nenápadně začnu podsouvat i něco vážnějšího. Už se mi občas stává, že diváky dojmu a někdy některé citlivé duše i zaslzí. Aby to však nebylo pro posluchače depresivní, zase se lehce vrátím do humoru. Tak, aby lidé odcházeli z koncertu spokojeni s příjemným zážitkem, a ne rozsekaní na kousky.

Vedle písniček tvoříš další texty. Svoje básně dokonce vydáváš knižně. Kdo je tvůj vydavatel?

Vydávám u pana Lubomíra Houdka, který má v Praze nakladatelství Galén. Je to novodobý mecenáš. Především se zabývá tím, že vydává lékařskou literaturu a tím vydělává peníze. A vedle toho podporuje svůj milovaný folk, písničkáře a trošku i alternativu. Na tom ovšem podle mě peníze prodělává. V současné době u něho připravujeme s Norbi Kovácsem nové CD. Máme hotových devět písniček a mělo by jich celkem asi být dvanáct. Chtěla bych, aby album vyšlo na podzim.

Jak jsi získala pseudonym Blondýna?

Hrála jsem na Šrámkově Sobotce, kde měl Jiří Šlupka Svěrák workshop. V jeho rámci se převáděly texty, které jsme napsali, do jevištní a hudební podoby. VyYtvořila jsem nějaké texty a ze situace vyplynulo, že si je i mohu zazpívat, že jsem toho schopna. Jak si ostatní nebyli schopni zapamatovat moje jméno, tak Šlupka Svěrák volal, ať jde na pódium ta blondýna. Řekla jsem si, že je to dobré. Že si diváci nemusejí zapamatovat moje jméno, že nevadí, když mi říkají Blondýna.

Je to pseudonym, podle kterého tě teď pozná téměř každý…

Fakt si to lidi pamatují a já jsem za to ráda. Asi už je to trošku profláklé především na folkové scéně. To je ovšem malý rybníček.

Nepletou si tě diváci s Ivou Pazderkovou?

Už moc jako Blondýna nevystupuje. Měla dokonce období, kdy pod tím jménem nechtěla vystupovat. V tu chvíli mi vznikl můj pseudonym a já si říkala, že se to nebude potkávat. Myslím, že je to v pohodě. I když jedna paní mi psala pod nějaký příspěvek: To byl tak skvělý koncert, že musím zajít na ten váš stand up. Jestli zašla, tak asi byla trochu zklamaná.

Na Hronově, jak už jsme si říkali, jsi i v roli lektorky dětského semináře. V průběhu roku jsi učitelka dramatické výchovy v ZUŠ, takže to není nic nového. Jen máš v semináři daleko menší děti.

To je pro mě právě zábava a výzva. Před měsícem jsem měla podobný seminář na Šrámkově Sobotce. Ale byli to frekventanti od deseti do patnácti let. Bylo to hrozně dobré a udělali jsme kus divadelní práce. Na konci jsme ji prezentovali v divadle. To, co dělám tady, je pro mě vlastně velký odpočinek. Najednou musím sahat do šuplíků, do kterých běžně nesahám. Musela jsem si například vzpomenout na skládanky z papíru, protože nejmenší holčičky chtěly tvořit z tohoto materiálu. Úplně vzadu v hlavě jsem tedy vyhrábla zasunuté vědomosti. Nebe, peklo, ráj, krabičky, věci, které jsem dělala před pětadvaceti lety. Moc mě to bavilo.

Většina učitelek nechce děti o prázdninách ani vidět…

To si říkáme ten první týden, víš. A potom ti někdo řekne: Pojďte s náma dělat tábor! A ty řekneš: No tak jó! A pak je září…

Takže nemáš syndrom červnové učitelky?

Mám, ale rychle se z toho oklepu. Za dva dny jsem dobrá. Asi mně nechybí moje dramaťákové děti. Jsou super, ale jsem ráda, že si od sebe dva měsíce odpočineme. Vezmu si jiné ZUŠkové děti, a to je úplně nejlepší. Nedávno jsem byla u Oksany Kaplanové v Lounech a připravila jednodenní workshop pro její děti z lounské ZUŠ. To je v pohodě.

Co s tak malými dětmi vlastně na semináři děláš?

Máme to pojmenované Pohádkový seminář a každý den děláme nějaké pohádkové téma. Dnes jsme například byli piráti. Lehce to propojujeme s tím, že si starší seminář vybral jako téma Cestu hrdiny. My vybíráme hrdiny z pohádek. Bavíme se o tom, kdo by mohl být v pohádce hrdina. Že to nejsou jen chlapi rytíři a holky princezny, že to může být třeba malá myška. Je super, že děcka jsou otevřená a jako hrdinu nemají zafixovaného jen krásného prince. Mluvíme také o záporných hrdinech a moc nás to baví. O všech si čteme knížky, hrajeme si o nich hry a s těmi staršími zkoušíme improvizované herecké situace. Máme dvacet dětí a z toho patnáct by chtělo hrát divadlo.

Jaké máš plány do budoucna? Budeš dál i písničkářka i učitelka? Nepřemýšlíš o tom, že by sis nechala jen roli písničkářky?

Z toho mě vyvedl covid. Ještěže jsem dělala v ZUŠ. Navíc je to fajn a baví mě to. Je dobré mít jistotu a být nohama na zemi. Ona ta „sláva“ nemusí být trvalá. Za chvíli se může objevit někdo, kdo bude zajímavější než já, a bude všechno jinak. Je super, že na hraní člověk nemusí spoléhat jako na jediný zdroj obživy a má to jako koníček.

Ptal se Honza Švácha

Eva Suková

Zpět