Jinde

30.7.2023

Stoupali jsme poněkud bahnitými pěšinami po úbočí lesnatých kopců. Turistické značky se zjevovaly zřídka a drze nás naváděly k nápisům jako „proprietá privata“ nebo „vietato l’accesso“. Kdo se nechce dva kilometry vracet, rozhodne se nerozumět italsky. Vynořili jsme se ve vsi Montecchio. Čtyřicet omšelých domů kolem kostela, fíkovníky, opuštěné hřiště, vůkol lesy a pár vinic. Nikde nikdo, vzduch se tetelí, omítnutý dům si připadá osaměle, cvrčci jedou. V korýtku u kostela jsme vrátili teniskám původní barvu a dostali hlad.

Sotva čitelná směrovka nás poslala vpravo, kde byl na domku s terasou připlácnutý nápis, který děvčata přeložila jako: „dovolená, tento týden bude restaurace zpomalená“. Uvnitř jen pán s ustupujícími vlasy, který dotaz, zda je otevřeno, přijal s údivem. Samozřejmě. Coby jediní hosté jsme usedli, dostali prostý jídelní lístek a později na jeho podkladě vynikající těstoviny s čerstvými lanýži a parmezánem (za 11€) a děsivě pitné nefiltrované prosecco bez etikety, kterého jsme do sebe nakonec zvrhli tři lahve. Samozřejmě nám pán nabídl kávu a dezert. Profesní čest.

Torbe snad ani čtyřicet domů nemá, leží v kopci nad vinicemi a na rozdíl od Montecchia jím alespoň jednou za čas projede auto. Tři dědci besedují na lavičce před krámkem, ve vedlejším domě zrovna otvírá restaurace Trattoria Caprini, naproti kostel a podél hlavní silnice pár rodinných domků. V restauraci je relativně plno, tatarák z nadpozemského hovězího, králíka na víně s polentovou kaší a dezert z černých třešní zapíjím Valpolicellou ripasso. S taxíky je to složité, tak nás pan majitel po setmění naloží do svého auta a odveze k našemu ubytování do pět kilometrů vzdáleného Negraru.

Restaurant La Repubblica di Perno je sice v Michelinském průvodci, ale upřímně nás neuchvátil, co byste chtěli ve vsi složené z hradu a dvaceti domů in the middle of nowhere. Naopak v La Morra, roztomilém lokálním sídle o dvou tisících obyvatel, jsme si z deseti restaurací vybrali sklepní enotéku ve velice přijatelné cenové relaci a udělali jsme dobře. Barolo a šafránové risotto se salsicciou, to nemohlo selhat a taky neselhalo.

Říkáte si možná: „Co má tohle společného s Jiráskovým Hronovem?“ To je dobře.

Kafekára

Zpět