94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024

Naložil jsem Zbyňka a vozík a jeli jsme zkoušet

7.8.2022

Rozhovor s režisérem a zaskakujícím hercem Jiřím Brabcem
Nečekaně jste se dnes objevil na jevišti. Proč jste zaskakoval?
 
Zbyněk Háder si zlomil nohu, tak jsem se toho ujal. Před třiceti lety jsem v tom hrál a je to moje srdcovka. Tehdy jsem roli Jakuba hrál, režíroval to František Klaška. Ale je to paradox vzhledem k věku, i když mi kolegové říkají, že jsem na jevišti o dvacet let omládnul.
 
Takže jste nevstupoval na neprobádané území.
 
Když se Zbyňkovi stalo, tak se nedalo nic dělat. Teď jsem čtrnáct dní ležel v knížce. Přece jen už mám jednaosmdesát let, takže zadek mám stažený. Mám strach, abych jim to nezkazil a zároveň podvědomě sleduju, jak to dělají.
 
A kdo byl při zkoušení záskoku vašima očima v hledišti?
 
Ty jsem potřeboval, takže Zbyněk. Vyměnili jsme si úlohy, já hraju a on je režisér. Řekl jsem mu, že mě musí režijně vést. Musí mě kontrolovat. Vždycky jsem se pro něj zastavil, naložili jsme kolečkové křeslo a jeli jsme na zkoušku.
 
Zbyněk Háder: Já to řeknu popravdě. Já si tu nohu zlomil schválně, protože vím, jak tu hru a roli miluje a chtěl jsem mu to dopřát na Jiráskově Hronově. Ne vážně, je to šílené. Sedím v hledišti, oni to chystají, vy víte, že to umíte a víte, že to nebudete hrát. Ta noha to nedovolí.
 
Čím vás Daňkův Kulhavý mezek tak baví?
 
Protože je to o nás o hercích. A já už jsem 65 let divadlem „postižený“. Poprvé jsem hrál ve Svatoboji u nás v Brně. To byl soubor při Zbrojovce, a protože jsem se tam učil, tak mě přizvali do souboru.
 
Už jste si zahrál i na Jiráskově Hronově?
 
Ano, třeba v roce 2004 jsme tu otevírali festival Hadriánem z Římsů. František Klaška dal dohromady soubor Přineslih, kde byli herci z celé země. V něm jsem shodou okolností poznal Ivu Kahounovou, která působí v Boleradicích. Tím se se k nim nějak dostal. A tak dojíždím do Boleradic.
 
A pořád vás to baví?
 
Nedovedu si bez divadla život představit. Víte, před dvěma lety mi po šestapadesáti letech manželství zemřela žena a divadlo mě z toho dostalo, pomohlo mi se přes to přenést.
 
Martin Rumler
 

Zpět