94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024

Seminář SAT - Světlo a tma

1.8.2022

Tělka-voda-plíseň-čokoláda
Na semináři Světlo a tma v Myšárně pod rukama světelného designéra Martina Špetlíka (pozn. poučil mě, že light designer je nesmysl, správně je lightning designer) ožívají kouzla. Dokáže o světě světelných kouzel a triků vyprávět tak poutavě, že to zaujme i technické antitalenty jako jsem já. Svou dvacítku frekventantů, v různých stádiích zkušeností s tímto oborem, uvádí s nadhledem a vtipem do divadelní praxe. Při mém příchodu zrovna rozvíjí kapitolu o tom, jak nás zrak může mýlit, a že záleží na úhlu pohledu (doslova), a na mnoha dalších aspektech, jakou barvu uvidíme. A tak se tu kromě výkladu doslova kouzlí s překrýváním filtrů a kombinací různých barev, kdy vám z červené, modré a žluté nakonec vznikne zdánlivě bílá, a pak se nasvícením dalším reflektorem stane cosi zvláštního, a osvětlený člověk má najednou tři různé stíny zvláštních odstínů. I když pečlivě zapisuju, nejsem z toho moudrá, jen vyrozumím, že důležité jsou tzv. korekce, zvláštní filtry, které změkčují filtry a rozostřují okraje osvětleného tak, aby výsledný dojem byl pro oko příjemný a vytvářel rozmanité atmosféry. A pokud se podivíte názvu reportáže, vězte, že Tělka-voda-plíseň-čokoláda jsou názvy pro filtry, kterým osvětlovači a světelní designeři rozumí. A když ten ohňostroj nápadů na chvíli skončí, zeptám se:
 
Co se podle vás z oboru mohou seminaristi za týden naučit?
 
Strašně malinkatý zlomek toho, co by se naučit měli, bohužel. Protože učit, jak svítit divadlo by v ideálním případě znamenalo mít na hraní celé divadlo, ideálně i s herci a vztekajícím se režisérem. Abychom si vyzkoušeli tu věc: tady máme malou dramatickou situaci, tady máme nějakou scénografii a teď si pojďme hrát a zkusit si, jak to funguje. Taky bychom na to potřebovali mnohem větší prostor, spoustu techniky, spoustu herců a tak dál. Ve zkratce, nasimulovat celý proces světelného designu, to divadelní představení, se nedá ve workshopu pro dvacet lidí v miniprostoru úplně zreplikovat. Takže pevně věřím, že se tady všichni naučí nějaké základy a principy, které si postupně metodou pokusu a omylu budou zkoušet, realizovat, ať už se svojí divadelní partou nebo i v tom, jak si doma rozsvítí lampičku. Kouzla se dají dělat i s jedním jediným světlem. Minimalismus a úspornost je dokonce na místě. Člověk s tím neuhraje velikánský divadelní barák, ale ve světle platí – méně je více, či jednodušší je hezčí.
 
Jak jste se vy osobně dopracoval ke znalosti všech těch triků a postupů, které vytvoří světelné kouzlo?
 
Začínal jsem v amatérském divadle metodou pokus-omyl, moc mi nikdo neradil, starší kolegové mi něco maličko ukázali, ale postupně jsem se spíš učil a zkoušel sám. Když jsme něco zajímavého viděl, tak jsem se pokusil to replikovat. Okoukával jsem představení zkušenějších kolegů, chodil jsem do divadla a říkal si: Hele, to je hezký, ale nevím, jak to udělat a musím na to přijít! Měl jsem období, kdy jsem byl fascinovaný nějakou novou věcí, kterou jsem si objevil a používal jsem ji ve všem. Ale pak jsem zjistil, že je to totální kravina a zase jsem objevil něco nového.
 
Jana Soprová
 
Proč jste se přihlásili na workshop Světlo a tma?
  • Protože o světle vůbec nic nevím, a přijde mi to jako důležitá část divadla, tak mě zajímalo, co za tím je, a co se s tím dá všechno dělat. Zkrátka přijít tomu na kloub.
  • Hodně se zajímám o režii a dramaturgii a přijde mi, že znát tyhle věci je důležité i pro režiséra. Chtěl jsem se k tomu dostat nějak hlouběji a více se seznámit se světly a jejich možnostmi. Chtěl jsem poznat tu techničtější stránku, ale jak se ukázalo, je to spíše stránka umělecká.
  • Protože mám soubor a pokouším se o režii, potřebuju nějaké nápady. Kromě toho pracuju v kulturáku, kde je nedostatek pracovních sil, takže musím někdy zaskočit v technice, tak abych si s tím dokázala poradit.

Zpět