Zajímal mě víc příběh než imprese

30.7.2023

Jak jste přišli na nápad zdramatizovat a inscenovat povídku J. Urzidila Poslední zvonění?

Když jsem s Májem před pár lety dělal Její pastorkyňu, která se dostala i na Hronov, objevila se tam dvě šikovná děvčata a hrozně chtěla udělat nějakou další věc. Slíbil jsem, že jim něco najdu. Věděl jsem o téhle povídce a říkal jsem si, že by se to pro ně jako sestry hodilo. A tak jsem během covidu dramatizaci udělal.

Vzhledem ke covidové situaci celá příprava asi trvala poměrně dlouho?

Udělal jsem nejprve takovou pracovní verzi, a když se to začalo trošku uvolňovat, začali jsme zkoušet. A loni v dubnu jsme měli premiéru. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že ústřední dvojici sester hrají úplně jiné herečky.

Nabízí se otázka, proč, když existují dvě dramatizace této povídky, jste nevyužili některou z nich?

Já jsem ani s jednou nebyl tak úplně spokojen. Mě zajímal více příběh, než imprese. Nechtěl jsem, aby se jednalo jen o ten kvartýr, který někdo vymění, ale toužil jsem vytvořit příběh na téma „kdo s čím zachází, tím taky schází.“

Kolikrát jste to už hráli?

Neřeknu přesné číslo, ale určitě už se to blíží ke dvacítce. Kromě toho jsme prošli několika přehlídkami – a dostali se až sem.

Jak je to tedy s ústřední dvojicí sester – Mařkou a Jožkou?

Andulka, která hraje Mařku, se živí divadlem, jezdí po mateřských školách s představeními pro děti, takže má dost velké jevištní zkušenosti, byť s dětským divadlem. A Dorota, která hraje Jožku, je poprvé na jevišti právě v této roli. Ani nehrála premiéru, tohle je její šesté či sedmé představení. Zkrátka – objevili jsme v ní talent.

Na závěr jedna čistě ženská otázka. V představení se dámy převlékají do mnohých šatů. Kde jste je vzali? Vypadají velmi autenticky...

Prozradím, že to jsou minimálně z půlky šaty po mé mamince, která letos v březnu zemřela. Takže když vidím herečky v květovaném kostýmku, v puntíkatých šatech nebo župánku, jsem dojatý. Když jsme začali zkoušet, zašel jsem za maminkou a říkal jsem jí, že bych pro ty holky potřeboval nějaké dobové šaty. „Tak pojď, já něco ve skříni najdu…“ A bylo to. Už jsme to dotahovali jen doplňky. Jsou to tedy opravdu autentické šaty té doby, když byla mamka v jejich věku, a je štěstí, že si ty šaty schovávala. Bohužel inscenaci už neviděla, ale určitě by z ní měla radost.

Ptala se Jana Soprová.

Mařka

Zpět